Rauris 2023

Marcialonga

Novoroční vyjížďka Masters

Ukončení cyklistické sezóny 2022

Když máš bláznivé kamarády, kteří Tě v sobotu v půl šesté ráno po chvilce spánku vytáhnou z postele jen proto, abys za nimi celý den vlála a koukala jim na záda - ale hlavně neseděla smutná sama doma. Opravdu rozptýlení

Večer s kamarádkou degustace Svatomartinského a to bych nebyla já, abych šla spát brzy, když mě ráno čeká náročná akce.... Takže ranní telefonát od Pepy to určitě, abych si to nerozmyslel a raději nezaspala...
Vyjíždíme brzy ráno z Písku, zima jak na Sibiři, šediváček a mlha se válí všude kolem. Drkotám tak, že bych si na píseckých dlažebních kostkách překousla jazyk, kdybych chtěla něco klukům sdělit. Povinná fotka na mostu (noooo, mohla být kdekoliv jinde, v té mlze by to stejně nebylo poznat). A vzpomínky na větrník v cukrárně pod mostem..
Ale protože Pepa ví, že se potřebuje zahřát, hned na 8. km nás čeká výšlap na rozhlednu. Zkouším kluky, že mi pošlou zezhora jen fotky, že zůstanu dole pod kopcem, stejně mám paniku z výšek, ale neprochází mi to.... Musím šlapat.  Joo,stálo to za to. Jsme nahoře nad mlhou a výhledy jsou prostě boží. Nádhera.
A jedeme dál. Čeká nás dlouhý den. Zámek Blatná - povinná fotka. Už i mí tarzanští bodyguardi ví, že prostě fotka CHCI. Další na mé výslovné přání je zámek Lnáře. A pak pokračujeme směr Zelená hora, ale Černí baroni nejsou ve službě - zavřeno. Tak aspoň rychlý kebab v Nepomuku a půlka za námi. Cože? Teprve půlka?  Jedeme dál, čas kvapí, je jasné, že dojezd za světla nestíháme. Cestou úchvatné výhledy na Šumavu v dáli, ale foto raději nežádám
Navigace mi vybíjí, síly se přepínám, posledních asi 20 zapínám Diabla na autopilota av duchu se sama chválím za každý další ujetý km. Mám fakt dost...Kluci na mě trpělivě čekají nebo mě berou mezi sebou. Díky, kluci
Hurá. Písek!!
A můj nečekaný vzdálenostní osobáček -kdo by to čekal, takhle v listopadu.

Blanka

Krkonoše 8. - 9.10.2022

Ve dnech 8.-9.10.2022 se konala tradiční akce přechod – přejezd Krkonoš. 18.ročník z Pomezních bud do Harachova pěšky zhruba 40 km  a druhý den zpět na kolech necelých 60 km s převýšením cca 2200 výškových metrů.  Letos druhá největší účast za celou historii. Dokonce i pár naprostých nováčků.

Po pátečním seznamovacím večírku na Hepnarově chatě se ráno všichni pomalu, ale jistě, seskupili před chatou a odhodlaně se vydali pěšky přes Sněžku směr Harrachov. Počasí chladné, mlhavé, deštivé, na Sněžce pořádný vichr. Výhledy prostě dokonalé – asi na dva metry před sebe. Ale dobrá nálada panovala celou dobu a nikdo se nenechal počasím otrávit. Našli se i tací borci, kteří z posledních 10 km z Vosecké do Harachova běželi.

Krkonoše jako by tušily, že nedělní přejezd zpět na Pomezní boudy nebude pro nikoho po sobotní únavě zadarmo, a tak nám na neděli nachystali luxusní podzimní den. A že přejezd zpět bude náročný, o tom svědčí i citace Blanky „cestovního deníku“, která se akce zúčastnila poprvé:

„Ráno to vypadá, že na kolo ani nenasednu. Mazec. Nohy bolí, záda bolí, venku sotva 5 stupňů. Aspoň že to sluníčko svítí.
Proč začínat na pohodu, když z Harachova na Dvoračky je to pěkně do kopečka. Funím jak blázen a říkám si, že včerejší pečená žebra k večeři nebyl až tak dobrý nápad. Vůbec to nešlape, ale najednou je pěkný vedro. Káva a úžasné výhledy jsou pak za odměnu.
Z Dvoraček brutus sjezd, kde od bavících se postarších chlapů turistů dostávám pár nevyžádaných rad, jak jet, když kolo vedu. A to máme po dalším výstupu na Mísečky před sebou sjezd sjezdovkou do Špindlu. Že se Diablo (pozn. – jméno kola) s kamenitým prudkým terénem nebude kamarádit, to je naprosto jasné. Při cupitání v tretrách dolů mám chuť Diabla odhodit do křoví a doválet sudy někam do hospody.
Ve Špindlu si obalím nervy vynikajícím dortíkem a pokračuje se. Pro změnu nahoru. A pak zase dolů - úžasný sjezd do Strážného. Ale kdo jede dolů, ten už ví, že to zase bude nahoru. Auuu. Výjezd ze Strážného až nahoru na Výrovku je zlatý hřeb dne. Mých 11 převodů na Diablovi došlo snad ještě pod kopcem a síly hned za nimi. A plíce sedí asi ještě v cukrárně… mazec… i tak překvapivě dojíždím první z holek. Borůvkový knedlík a pivo pro uvolnění se na sjezd dolů do Pece. Brzdy piští, jak to sviští.
Z Pece krátký, ale o to drsnější výstup přejet přes Portášky a pak se konečně z posledních sil drápat a vydrápat až na Pomezní Boudy.
Uff. Mazec Nádhera. Až na ty výškový metry. Ty bolely“

Náročnou trasu nakonec zvládli všichni a už teď se těšíme na 19. ročník.

Memoriál Divokého 1.10.2022

Tradiční běžecká akce z Černého dolu až pod Sněžku…… Náročný je hned páteční večer, kde nás všechny čekala povinná párty v místní hospůdce. Popíjení minimálně do půlnoci – bez toho se na závod nelze ani nominovat.

V sobotu ráno přesun z Míru do Černého dolu na start a vybíháme. Do kopce. A pořád do kopce. A zase do kopce. 17 km do kopce….. Po večerním mejdanu se ti fakt chce běžet. Vítr a mlha jen malý bonus. Ondra s Liborem nasazují drsné tempo. Blanka se loudá kdesi za nimi a Miky s Dalim uzavírají tarzanskou reprezentaci.

Ač se to díky náročným klimatickým podmínkám zdálo skoro nemožné, do cíle postupně doběhli všichni a v sílícím vichru a dešti se postupně scházíme na Luční boudě v sauně a u guláše a Paroháče. Jenže nás čeká ještě náročná cesta zpět. Zkoušíme nový funkční model sezony – odpadkové pytle poslouží jako skvělá ochrana před drsnou nepřízní počasí – model dámské i pánské sukně i „bundy“ do větru si asi necháme na příští rok patentovat.

Hory nám stále ukazují svoji nadvládu, naštěstí si cestou můžeme trochu „odpočinout“ s ořechovicí a veselými borůvkami a pak už příjemně uzavřít celodenní akci při převzetí diplomů a závěrečném posezení s kamarády.