Víkendová cyklo akce Tarzanklubu pod vedením Ládi Mikeše začala v sobotu 10. října v brzkých ranních hodinách. Láďa naplánoval na první den 120kilometrovou trasu z Děčína skrz České Švýcarsko, Lužické hory až do Horní Maxova v Jizerských horách. Předpověď věštila déšť po celý den, zesilující ve večerních hodinách. Skupina A (nic hodnotícího), ve složení Láďa Mikeš a Ondra Mašín naložila svá horská kola do vlaku z Lysé nad Labem a skupina B měla původně vyrážet z Wilsonova nádraží v Praze ve složení Jirka Král, Adam Kozel, Vašek Soukup a Pepa Čeněk.
Plán se však celkem brzy začal hroutit. Jirka musel narychlo zastoupit nemocného kolegu trenéra z klubu Porthos a věnovat se dětem, Pepa nakonec zvolil alternativní jízdu na kole z Prahy do Turnova s tím, že se přidá ke zbytku skupiny až v Liberci v odpoledních hodinách. Adam ráno volal, že zaspal a že dorazí do Děčína dalším vlakem. Průvodčí Českých drah se při kontrole jízdenek u Adama domáhal totožnosti pana Čeňka, a i když národní dopravce ušetřil za další jízdenky, které nebyly stornovány, tak mu to nestačilo a donutil Vaška si koupit jízdenku novou.
V Děčíně krátce před devátou hodinou se tedy sešla trojice Láďa, Ondra a Vašek a odstartovala jízdu. Adam za nimi zhruba se 45minutovým odstupem. Naše trojice se po počátečním blouděním způsobeným chybnou elektronkou E13 z podniku Katoda Holomóc na Láďově navigaci vymotala z Děčína, projela krásné České Švýcarsko včetně zastávky u Dolského mlýna známého z pohádky o Pyšné princezně.
V obci Chřibská, zhruba po 40 kilometrech, přepadl skupinu déšť, který postupně zesiloval. Trojice výletníků, ač nerada, se jednomyslně shodla na alternativě vlakové přepravy a po 56 kilometrech vyhledala v obci Nová Huť vlakovou zastávku. Zastávka byla skryta v lese, bez jakékoliv navigace, takže posledních 300 metrů uháněli jezdci po trati skrz koleje. Nutno podotknout, že hrdina Adam tou dobou již projížděl Jablonné v Podještědí a jako jediný absolvoval celou trasu v plánované délce.
Trojice vystoupila z vlaku Liberci, kde vyčkala na Pepu Čeňka a společně se pak vydali na 24 kilometrů dlouhé stoupání do Horního Maxova přes Bedřichov. Počasí jim nic neodpustilo a po dlouhém výšlapu se těsně před Maxovem k nim připojil i Adam a všichni tak společně dorazili do cíle. Tou dobou již na ně čekal majitel chalupy a další člen Tarzan klubu Dalibor Kozel. Dalibor jako skvělý hostitel poskytnul všem azyl v podobě chutné a vydatné večeře, teplé sprchy a regenerace (lahvové pivo v zahřáté světnici) do druhého dne.
Druhý den všichni společně ještě s Věrkou, tentokrát již v sedmi lidech brzy ráno vyrazili na zbývající část cyklo expedice. Trasa obsahovala výživných 120 kilometrů po cestě z Maxova do Prahy či Lysé nad Labem. Počasí bylo přívětivější, slunko svítilo, avšak na teploměru v osm hodin ráno svítilo pouhých 1,5 stupně Celsia. Sjezd do Jablonce nad Nisou a následně k dálnici D10 byl tedy lehce mrazivý. Přes staveniště dálnice, Český Dub, Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav a krásnou, byť mírně zabahněnou cestu kolem řeky Jizery pak skupina vytrvale uháněla do cíle.
Víkendová cyklo akce Tarzanklubu pod vedením Ládi Mikeše začala v sobotu 10. října v brzkých ranních hodinách. Láďa naplánoval na první den 120kilometrovou trasu z Děčína skrz České Švýcarsko, Lužické hory až do Horní Maxova v Jizerských horách. Předpověď věštila déšť po celý den, zesilující ve večerních hodinách. Skupina A (nic hodnotícího), ve složení Láďa Mikeš a Ondra Mašín naložila svá horská kola do vlaku z Lysé nad Labem a skupina B měla původně vyrážet z Wilsonova nádraží v Praze ve složení Jirka Král, Adam Kozel, Vašek Soukup a Pepa Čeněk.
Plán se však celkem brzy začal hroutit. Jirka musel narychlo zastoupit nemocného kolegu trenéra z klubu Porthos a věnovat se dětem, Pepa nakonec zvolil alternativní jízdu na kole z Prahy do Turnova s tím, že se přidá ke zbytku skupiny až v Liberci v odpoledních hodinách. Adam ráno volal, že zaspal a že dorazí do Děčína dalším vlakem. Průvodčí Českých drah se při kontrole jízdenek u Adama domáhal totožnosti pana Čeňka, a i když národní dopravce ušetřil za další jízdenky, které nebyly stornovány, tak mu to nestačilo a donutil Vaška si koupit jízdenku novou.
V Děčíně krátce před devátou hodinou se tedy sešla trojice Láďa, Ondra a Vašek a odstartovala jízdu. Adam za nimi zhruba se 45minutovým odstupem. Naše trojice se po počátečním blouděním způsobeným chybnou elektronkou E13 z podniku Katoda Holomóc na Láďově navigaci vymotala z Děčína, projela krásné České Švýcarsko včetně zastávky u Dolského mlýna známého z pohádky o Pyšné princezně.
V obci Chřibská, zhruba po 40 kilometrech, přepadl skupinu déšť, který postupně zesiloval. Trojice výletníků, ač nerada, se jednomyslně shodla na alternativě vlakové přepravy a po 56 kilometrech vyhledala v obci Nová Huť vlakovou zastávku. Zastávka byla skryta v lese, bez jakékoliv navigace, takže posledních 300 metrů uháněli jezdci po trati skrz koleje. Nutno podotknout, že hrdina Adam tou dobou již projížděl Jablonné v Podještědí a jako jediný absolvoval celou trasu v plánované délce.
Trojice vystoupila z vlaku Liberci, kde vyčkala na Pepu Čeňka a společně se pak vydali na 24 kilometrů dlouhé stoupání do Horního Maxova přes Bedřichov. Počasí jim nic neodpustilo a po dlouhém výšlapu se těsně před Maxovem k nim připojil i Adam a všichni tak společně dorazili do cíle. Tou dobou již na ně čekal majitel chalupy a další člen Tarzan klubu Dalibor Kozel. Dalibor jako skvělý hostitel poskytnul všem azyl v podobě chutné a vydatné večeře, teplé sprchy a regenerace (lahvové pivo v zahřáté světnici) do druhého dne.
Druhý den všichni společně ještě s Věrkou, tentokrát již v sedmi lidech brzy ráno vyrazili na zbývající část cyklo expedice. Trasa obsahovala výživných 120 kilometrů po cestě z Maxova do Prahy či Lysé nad Labem. Počasí bylo přívětivější, slunko svítilo, avšak na teploměru v osm hodin ráno svítilo pouhých 1,5 stupně Celsia. Sjezd do Jablonce nad Nisou a následně k dálnici D10 byl tedy lehce mrazivý. Přes staveniště dálnice, Český Dub, Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav a krásnou, byť mírně zabahněnou cestu kolem řeky Jizery pak skupina vytrvale uháněla do cíle.