Ve dnech 8.-9.10.2022 se konala tradiční akce přechod – přejezd Krkonoš. 18.ročník z Pomezních bud do Harachova pěšky zhruba 40 km a druhý den zpět na kolech necelých 60 km s převýšením cca 2200 výškových metrů. Letos druhá největší účast za celou historii. Dokonce i pár naprostých nováčků.
Po pátečním seznamovacím večírku na Hepnarově chatě se ráno všichni pomalu, ale jistě, seskupili před chatou a odhodlaně se vydali pěšky přes Sněžku směr Harrachov. Počasí chladné, mlhavé, deštivé, na Sněžce pořádný vichr. Výhledy prostě dokonalé – asi na dva metry před sebe. Ale dobrá nálada panovala celou dobu a nikdo se nenechal počasím otrávit. Našli se i tací borci, kteří z posledních 10 km z Vosecké do Harachova běželi.
Krkonoše jako by tušily, že nedělní přejezd zpět na Pomezní boudy nebude pro nikoho po sobotní únavě zadarmo, a tak nám na neděli nachystali luxusní podzimní den. A že přejezd zpět bude náročný, o tom svědčí i citace Blanky „cestovního deníku“, která se akce zúčastnila poprvé:
„Ráno to vypadá, že na kolo ani nenasednu. Mazec. Nohy bolí, záda bolí, venku sotva 5 stupňů. Aspoň že to sluníčko svítí.
Proč začínat na pohodu, když z Harachova na Dvoračky je to pěkně do kopečka. Funím jak blázen a říkám si, že včerejší pečená žebra k večeři nebyl až tak dobrý nápad. Vůbec to nešlape, ale najednou je pěkný vedro. Káva a úžasné výhledy jsou pak za odměnu.
Z Dvoraček brutus sjezd, kde od bavících se postarších chlapů turistů dostávám pár nevyžádaných rad, jak jet, když kolo vedu. A to máme po dalším výstupu na Mísečky před sebou sjezd sjezdovkou do Špindlu. Že se Diablo (pozn. – jméno kola) s kamenitým prudkým terénem nebude kamarádit, to je naprosto jasné. Při cupitání v tretrách dolů mám chuť Diabla odhodit do křoví a doválet sudy někam do hospody.
Ve Špindlu si obalím nervy vynikajícím dortíkem a pokračuje se. Pro změnu nahoru. A pak zase dolů - úžasný sjezd do Strážného. Ale kdo jede dolů, ten už ví, že to zase bude nahoru. Auuu. Výjezd ze Strážného až nahoru na Výrovku je zlatý hřeb dne. Mých 11 převodů na Diablovi došlo snad ještě pod kopcem a síly hned za nimi. A plíce sedí asi ještě v cukrárně… mazec… i tak překvapivě dojíždím první z holek. Borůvkový knedlík a pivo pro uvolnění se na sjezd dolů do Pece. Brzdy piští, jak to sviští.
Z Pece krátký, ale o to drsnější výstup přejet přes Portášky a pak se konečně z posledních sil drápat a vydrápat až na Pomezní Boudy.
Uff. Mazec Nádhera. Až na ty výškový metry. Ty bolely“
Náročnou trasu nakonec zvládli všichni a už teď se těšíme na 19. ročník.
Ve dnech 8.-9.10.2022 se konala tradiční akce přechod – přejezd Krkonoš. 18.ročník z Pomezních bud do Harachova pěšky zhruba 40 km a druhý den zpět na kolech necelých 60 km s převýšením cca 2200 výškových metrů. Letos druhá největší účast za celou historii. Dokonce i pár naprostých nováčků.
Po pátečním seznamovacím večírku na Hepnarově chatě se ráno všichni pomalu, ale jistě, seskupili před chatou a odhodlaně se vydali pěšky přes Sněžku směr Harrachov. Počasí chladné, mlhavé, deštivé, na Sněžce pořádný vichr. Výhledy prostě dokonalé – asi na dva metry před sebe. Ale dobrá nálada panovala celou dobu a nikdo se nenechal počasím otrávit. Našli se i tací borci, kteří z posledních 10 km z Vosecké do Harachova běželi.
Krkonoše jako by tušily, že nedělní přejezd zpět na Pomezní boudy nebude pro nikoho po sobotní únavě zadarmo, a tak nám na neděli nachystali luxusní podzimní den. A že přejezd zpět bude náročný, o tom svědčí i citace Blanky „cestovního deníku“, která se akce zúčastnila poprvé:
„Ráno to vypadá, že na kolo ani nenasednu. Mazec. Nohy bolí, záda bolí, venku sotva 5 stupňů. Aspoň že to sluníčko svítí.
Proč začínat na pohodu, když z Harachova na Dvoračky je to pěkně do kopečka. Funím jak blázen a říkám si, že včerejší pečená žebra k večeři nebyl až tak dobrý nápad. Vůbec to nešlape, ale najednou je pěkný vedro. Káva a úžasné výhledy jsou pak za odměnu.
Z Dvoraček brutus sjezd, kde od bavících se postarších chlapů turistů dostávám pár nevyžádaných rad, jak jet, když kolo vedu. A to máme po dalším výstupu na Mísečky před sebou sjezd sjezdovkou do Špindlu. Že se Diablo (pozn. – jméno kola) s kamenitým prudkým terénem nebude kamarádit, to je naprosto jasné. Při cupitání v tretrách dolů mám chuť Diabla odhodit do křoví a doválet sudy někam do hospody.
Ve Špindlu si obalím nervy vynikajícím dortíkem a pokračuje se. Pro změnu nahoru. A pak zase dolů - úžasný sjezd do Strážného. Ale kdo jede dolů, ten už ví, že to zase bude nahoru. Auuu. Výjezd ze Strážného až nahoru na Výrovku je zlatý hřeb dne. Mých 11 převodů na Diablovi došlo snad ještě pod kopcem a síly hned za nimi. A plíce sedí asi ještě v cukrárně… mazec… i tak překvapivě dojíždím první z holek. Borůvkový knedlík a pivo pro uvolnění se na sjezd dolů do Pece. Brzdy piští, jak to sviští.
Z Pece krátký, ale o to drsnější výstup přejet přes Portášky a pak se konečně z posledních sil drápat a vydrápat až na Pomezní Boudy.
Uff. Mazec Nádhera. Až na ty výškový metry. Ty bolely“
Náročnou trasu nakonec zvládli všichni a už teď se těšíme na 19. ročník.