Rčení říká : “Nevstoupíš dvakrát do té samé řeky“. To platilo i o třetím přejezdu Orlickými horami. Ideální tým o 6 členech ( 3 + 3) se díky změně dopravy sešel až na nádraží v Chocni. Operativně jsme taky změnili místo startu z Náchoda na Nové Město nad Metují. Kilometráž se tím nezměnila a trasa do „Pekla“ byla hezčí. Ideální počasí, 13°C, bezvětří a polojasno slibovalo nevšední zážitek a pohodu. Zůstalo jenom při nevšedním zážitku. Po 25 km stoupání jsme trasu opět operativně změnili – místo na Šerlišský mlýn jsme si to střihli na  Polomský vrch ( 1050 m.n.m). Když jsme narazili na první sněhové pole na cestě a  stromy přes cestu, těšili jsme se z nevšedního zážitku ( květnovej sníh). Když jsme cestou na Masarykovu chatu sestupovali z kola už po dvacáté a měli jsme 1 hod časovou ztrátu proti plánu, už nás to moc netěšilo. Po půlhodinovém občerstvení na Masaryčce jsme si bláhově mysleli, že ztrátu lehce doženeme při sjezdu z Velké Deštné. Omyl. Kola jsme tlačili hlubokým firnem ještě nejméně 30 krát. Se sněhem jsme se rozloučili až nad pevností Hanička. Tam jsme zahájili časovku, protože  posledních 40 km jsme museli stihnou za 2 hodiny. ( Odjezd vlaku z Ústí nad Orlicí v 18:25). Nad Zaječicemi se skupina rozdělila. Děvčata z Hradce to vzala na západ do Žamberka, Pepa na východ ke Králíkům.  Druhý den měl v plánu přejezd přes Kralický Sněžník. Zbývající tři jsme dorazili nádhernou cyklostezkou kolem Orlice na nádraží v Ústí nad Orlicí v 18:00 h.

Celkem ujeto 93 km. Bylo to „tarzanský“, ale kráásný!