Když máš bláznivé kamarády, kteří Tě v sobotu v půl šesté ráno po chvilce spánku vytáhnou z postele jen proto, abys za nimi celý den vlála a koukala jim na záda - ale hlavně neseděla smutná sama doma. Opravdu rozptýlení
Večer s kamarádkou degustace Svatomartinského a to bych nebyla já, abych šla spát brzy, když mě ráno čeká náročná akce.... Takže ranní telefonát od Pepy to určitě, abych si to nerozmyslel a raději nezaspala...
Vyjíždíme brzy ráno z Písku, zima jak na Sibiři, šediváček a mlha se válí všude kolem. Drkotám tak, že bych si na píseckých dlažebních kostkách překousla jazyk, kdybych chtěla něco klukům sdělit. Povinná fotka na mostu (noooo, mohla být kdekoliv jinde, v té mlze by to stejně nebylo poznat). A vzpomínky na větrník v cukrárně pod mostem..
Ale protože Pepa ví, že se potřebuje zahřát, hned na 8. km nás čeká výšlap na rozhlednu. Zkouším kluky, že mi pošlou zezhora jen fotky, že zůstanu dole pod kopcem, stejně mám paniku z výšek, ale neprochází mi to.... Musím šlapat. Joo,stálo to za to. Jsme nahoře nad mlhou a výhledy jsou prostě boží. Nádhera.
A jedeme dál. Čeká nás dlouhý den. Zámek Blatná - povinná fotka. Už i mí tarzanští bodyguardi ví, že prostě fotka CHCI. Další na mé výslovné přání je zámek Lnáře. A pak pokračujeme směr Zelená hora, ale Černí baroni nejsou ve službě - zavřeno. Tak aspoň rychlý kebab v Nepomuku a půlka za námi. Cože? Teprve půlka? Jedeme dál, čas kvapí, je jasné, že dojezd za světla nestíháme. Cestou úchvatné výhledy na Šumavu v dáli, ale foto raději nežádám
Navigace mi vybíjí, síly se přepínám, posledních asi 20 zapínám Diabla na autopilota av duchu se sama chválím za každý další ujetý km. Mám fakt dost...Kluci na mě trpělivě čekají nebo mě berou mezi sebou. Díky, kluci
Hurá. Písek!!
A můj nečekaný vzdálenostní osobáček -kdo by to čekal, takhle v listopadu.
Blanka
Když máš bláznivé kamarády, kteří Tě v sobotu v půl šesté ráno po chvilce spánku vytáhnou z postele jen proto, abys za nimi celý den vlála a koukala jim na záda - ale hlavně neseděla smutná sama doma. Opravdu rozptýlení
Večer s kamarádkou degustace Svatomartinského a to bych nebyla já, abych šla spát brzy, když mě ráno čeká náročná akce.... Takže ranní telefonát od Pepy to určitě, abych si to nerozmyslel a raději nezaspala...
Vyjíždíme brzy ráno z Písku, zima jak na Sibiři, šediváček a mlha se válí všude kolem. Drkotám tak, že bych si na píseckých dlažebních kostkách překousla jazyk, kdybych chtěla něco klukům sdělit. Povinná fotka na mostu (noooo, mohla být kdekoliv jinde, v té mlze by to stejně nebylo poznat). A vzpomínky na větrník v cukrárně pod mostem..
Ale protože Pepa ví, že se potřebuje zahřát, hned na 8. km nás čeká výšlap na rozhlednu. Zkouším kluky, že mi pošlou zezhora jen fotky, že zůstanu dole pod kopcem, stejně mám paniku z výšek, ale neprochází mi to.... Musím šlapat. Joo,stálo to za to. Jsme nahoře nad mlhou a výhledy jsou prostě boží. Nádhera.
A jedeme dál. Čeká nás dlouhý den. Zámek Blatná - povinná fotka. Už i mí tarzanští bodyguardi ví, že prostě fotka CHCI. Další na mé výslovné přání je zámek Lnáře. A pak pokračujeme směr Zelená hora, ale Černí baroni nejsou ve službě - zavřeno. Tak aspoň rychlý kebab v Nepomuku a půlka za námi. Cože? Teprve půlka? Jedeme dál, čas kvapí, je jasné, že dojezd za světla nestíháme. Cestou úchvatné výhledy na Šumavu v dáli, ale foto raději nežádám
Navigace mi vybíjí, síly se přepínám, posledních asi 20 zapínám Diabla na autopilota av duchu se sama chválím za každý další ujetý km. Mám fakt dost...Kluci na mě trpělivě čekají nebo mě berou mezi sebou. Díky, kluci
Hurá. Písek!!
A můj nečekaný vzdálenostní osobáček -kdo by to čekal, takhle v listopadu.
Blanka