Vasův běh 2024
Loni v lednu jsme se v pěti lidech zúčastnili 50. ročníku populárního závodu Marcialonga (70 km klasickou technikou) v italských Dolomitech. Hned na místě padl návrh jet letos na Vasák, pořádají 100. ročník, tak kdy jindy vyrazit?
Rok dopředu kupujeme startovné za 2 195 švédských korun (cca 4 760 korun). Sestava se nám postupně měnila, až jsme se nakonec ustálili na celkovou výpravu 10 lidí. Šest z nás cestovalo autem a trajektem, zbývající čtyři letěli do Stockholmu a poté jeli vlakem do Mory.
Vasův běh alias Vasaloppet je nejstarší a nejznámější lauf na běžkách o délce 90 km, který se pořádá na počest švédského krále Gustava Vasy. Tento rok se ho zúčastnilo téměř 15 800 závodníků z nejrůznějších zemí. Po domácích Švédech a sousedních Norech zaznamenali Češi třetí nejpočetnější účast a závod jich doběhlo celkem 695. Zastoupených zemí však bylo mnohem více, například závodník z Thajska, Ugandy a letos také historicky první Brazilka. Letošní ročník byl také specifický tím, že poprvé platil tolik diskutovaný zákaz používání fluorových vosků. Na startu v Sälenu probíhaly i kontroly na fluor v lepších vlnách.
Bydleli jsme v pronajatém domě ve vesnici Vika 8 kilometrů od cíle v Moře. V pátek nás přivítal přívětivý hostitel Sune, v ruce pro nás měl čerstvě upečený chléb od manželky Margret a dokonce s lístečkem v češtině! Za jejich pohostinnost od nás dostal láhev rumu. Pánovi se také velmi líbilo Ondrovo auto, k večeru nás ještě přijel zkontrolovat a ujistit se, že opravdu zaparkujeme naše "nice car" v prostorné garáži. Napsal nám k tomu dokonce ceduli na vchodové dveře.
V pátek jsme vyzvedli v Moře startovní čísla, nakoupili oficiální trika Vasaloppetu od Craftu (z grafiky jsme nebyli nadšení, ale co už, triko mít musíme). Večeře, pivo a později vyzvednout naše “letící” parťáky. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá a stále se měnila: teploty lehce nad nulou, mlha, déšť. V sobotu proběhla zkouška trati na posledních pár kilometrech dojezdu. Láďa analyzuje trať včetně obávaného Risbergu. Sám však bojuje s teplotou. Uvařili jsme si kotel těstovin, ať do sebe dostaneme dostatečnou dávku sacharidů a šli jsme brzy na kutě.
Nedělní budíček ve 3.00 ráno byl nepříjemný, udělali jsme si snídani do autobusu a vyrazili autem do Mory. Tam už stála sakra dlouhá fronta lidí čekající na autobusy Vasalopbussarna na start do Sälenu. Náš autobus byl jeden z posledních a na start jsme přijeli pár minut před sedmou hodinou.
Na Vasáku se navíc nestartuje ve vlnách po 10 minutách, jak jsme zvyklí např. z Jizerské 50. Máte sice startovní vlnu od 1 do 10, ale startuje celý balík účastníků najednou. To je moc pěkné na záběry do televize, ale přináší to svá úskalí. Např. jeden stan na převlečení pro všechny nebo malý počet kadibudek (proč jich sakra nepřidají pár desítek navíc). Cesta autobusem dlouhá, snídaně ve vás zlověstně bublá a než stát dlouhou frontu, tak holt jdete s*át do blízkého lesíka, stejně jako desítky dalších bez rozdílu pohlaví, ras a národnosti. Ještě před vstupem do koridorů jsme si užili dost místního bláta po nočním dešti.
Adam startoval ze třetí vlny, Vašek ze čtvrté, Pája ze sedmé a zbytek z osmé a deváté. Jen Lenka, Láďa a Ondra měli smůlu, že si nestihli dopředu umístit běžky do své vlny, a když přišli pět minut před startem do brány devítky, tak tam strávili přes 15 minut čekáním a startovali až potom, co už naprosto všichni odjeli.
Hned po pár stech metrech začíná stoupání na sjezdovku, kde se utvořil mohutný špunt, a tak stoupáte pomalu jak tučňáci. Jednak lidé vedle vás moc neumí stoupat, za druhé prostě není kudy. Aspoň je čas na fotku a prohlédnout si ostatní běžce. Někteří mají převleky jako partička mladých Švédů v kostýmu plameňáků.
Ze zadních řád nám trvalo vystoupat sjezdovku až půldruhé hodiny, čímž naberete hned v úvodu slušnou časovou ztrátu. Nahoře se startovní pole konečně trhá a balík se rozjíždí. Kilometry ubíhají pomalu, na mokrém sněhu a rozbité stopě to prostě nejede, ať už máte namazáno nebo jedete na skinech. 88, 87, 86… ubíhá to pomalu, až jste konečně na 60. kilometru a pořád máte 2/3 před sebou. V první části byla horší viditelnost kvůli mlze a okolní krajina je hodně monotónní.
Občerstvovačky. Vše na jedno brdo, žádná kreativita - ioňták, voda, sladká houstička, bujón a ta jejich borůvková polívka (šťáva) a nic navíc. Časem přibylo kafe. Žádné ovoce, tyčinky. Příště si musíme zabalit svačinu. Láďa nás už tři dny předem strašil sjezdem z Risbergu na 35.km. Ano, pár lidí tam popadalo, ale spíše díky rozbředlému sněhu nebo jejich neumění. Pak jste konečně za půlkou. Tady už to nejde vzdát. Švédové závod prožívají, povzbuzují závodníky svým pokřikem “heja, heja” a u trati grilují.
Časový limit měl být 12 hodin, ale nakonec ho organizátoři ještě posunuli. Do cíle nakonec dorazilo 11 056 mužů a 2 370 žen. Z naší party se tradičně nejlépe umístil Adam za 7:25 h, za ním Vašek, a pak ostatní (Pája, Petr, nejmladší účastníce Barča, Katka, Lenka, Ondra, Láďa a Péťa) v rozmezí 10:19 - 12:30 h.
Láďa s Péťou jeli úsek na poslední občerstvovačku 9 km před cílem už za tmy, nic příjemného a Petra viděla i pár nepříjemných úrazů na místě. Kdyby s tím člověk počítal, vzal by si čelovku, ale v pokynech nebyla. Poslední úsek z Eldrisu do Mory už byl naštěstí s veřejným osvětlením, rolba upravila stopu, a tak všichni na závěr už jedou jen soupaží a “dopíchají” to šťastně do cíle.
Na Vasáku dávají běžně medaili jen těm, co mají čas do 1,5 násobku času vítěze. Letos vyhrál Nor Syrstad v čase 3:52 h. Při 100. ročníku udělali výjimku a medaili dostali všichni, co dojeli v časovém limitu, uff to byla úleva! Naše časy sice nejsou na úrovni šampionů, ale berte v potaz, že polovina z nás si svoje první běžky koupila za covidu. Rozbití a unavení se nějak posbíráme a míříme zpět na ubytování. Je čas si dát aspoň jedno pivo a sdělit si navzájem zážitky.
Bylo to sakra těžké, ale stálo to za to a už vymýšlíme plány na rok 2025. V lednu si dát na rozjezd buď Marcialongu v Itálii nebo Diagonelu Engardin ve Švýcarsku a jako hlavní tahák zimní sezóny dojet do Norska na Birkebeinerrennet, který musí všichni absolvovat s 3,5 kg zátěží v batohu na počest záchrany krále Haakona.
Ale o tom až příští rok. Nachystáme si společné bundy s logem Tarzan klubu a budeme reprezentovat. Pojedete s námi?
Vasův běh 2024
Loni v lednu jsme se v pěti lidech zúčastnili 50. ročníku populárního závodu Marcialonga (70 km klasickou technikou) v italských Dolomitech. Hned na místě padl návrh jet letos na Vasák, pořádají 100. ročník, tak kdy jindy vyrazit?
Rok dopředu kupujeme startovné za 2 195 švédských korun (cca 4 760 korun). Sestava se nám postupně měnila, až jsme se nakonec ustálili na celkovou výpravu 10 lidí. Šest z nás cestovalo autem a trajektem, zbývající čtyři letěli do Stockholmu a poté jeli vlakem do Mory.
Vasův běh alias Vasaloppet je nejstarší a nejznámější lauf na běžkách o délce 90 km, který se pořádá na počest švédského krále Gustava Vasy. Tento rok se ho zúčastnilo téměř 15 800 závodníků z nejrůznějších zemí. Po domácích Švédech a sousedních Norech zaznamenali Češi třetí nejpočetnější účast a závod jich doběhlo celkem 695. Zastoupených zemí však bylo mnohem více, například závodník z Thajska, Ugandy a letos také historicky první Brazilka. Letošní ročník byl také specifický tím, že poprvé platil tolik diskutovaný zákaz používání fluorových vosků. Na startu v Sälenu probíhaly i kontroly na fluor v lepších vlnách.
Bydleli jsme v pronajatém domě ve vesnici Vika 8 kilometrů od cíle v Moře. V pátek nás přivítal přívětivý hostitel Sune, v ruce pro nás měl čerstvě upečený chléb od manželky Margret a dokonce s lístečkem v češtině! Za jejich pohostinnost od nás dostal láhev rumu. Pánovi se také velmi líbilo Ondrovo auto, k večeru nás ještě přijel zkontrolovat a ujistit se, že opravdu zaparkujeme naše "nice car" v prostorné garáži. Napsal nám k tomu dokonce ceduli na vchodové dveře.
V pátek jsme vyzvedli v Moře startovní čísla, nakoupili oficiální trika Vasaloppetu od Craftu (z grafiky jsme nebyli nadšení, ale co už, triko mít musíme). Večeře, pivo a později vyzvednout naše “letící” parťáky. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá a stále se měnila: teploty lehce nad nulou, mlha, déšť. V sobotu proběhla zkouška trati na posledních pár kilometrech dojezdu. Láďa analyzuje trať včetně obávaného Risbergu. Sám však bojuje s teplotou. Uvařili jsme si kotel těstovin, ať do sebe dostaneme dostatečnou dávku sacharidů a šli jsme brzy na kutě.
Nedělní budíček ve 3.00 ráno byl nepříjemný, udělali jsme si snídani do autobusu a vyrazili autem do Mory. Tam už stála sakra dlouhá fronta lidí čekající na autobusy Vasalopbussarna na start do Sälenu. Náš autobus byl jeden z posledních a na start jsme přijeli pár minut před sedmou hodinou.
Na Vasáku se navíc nestartuje ve vlnách po 10 minutách, jak jsme zvyklí např. z Jizerské 50. Máte sice startovní vlnu od 1 do 10, ale startuje celý balík účastníků najednou. To je moc pěkné na záběry do televize, ale přináší to svá úskalí. Např. jeden stan na převlečení pro všechny nebo malý počet kadibudek (proč jich sakra nepřidají pár desítek navíc). Cesta autobusem dlouhá, snídaně ve vás zlověstně bublá a než stát dlouhou frontu, tak holt jdete s*át do blízkého lesíka, stejně jako desítky dalších bez rozdílu pohlaví, ras a národnosti. Ještě před vstupem do koridorů jsme si užili dost místního bláta po nočním dešti.
Adam startoval ze třetí vlny, Vašek ze čtvrté, Pája ze sedmé a zbytek z osmé a deváté. Jen Lenka, Láďa a Ondra měli smůlu, že si nestihli dopředu umístit běžky do své vlny, a když přišli pět minut před startem do brány devítky, tak tam strávili přes 15 minut čekáním a startovali až potom, co už naprosto všichni odjeli.
Hned po pár stech metrech začíná stoupání na sjezdovku, kde se utvořil mohutný špunt, a tak stoupáte pomalu jak tučňáci. Jednak lidé vedle vás moc neumí stoupat, za druhé prostě není kudy. Aspoň je čas na fotku a prohlédnout si ostatní běžce. Někteří mají převleky jako partička mladých Švédů v kostýmu plameňáků.
Ze zadních řád nám trvalo vystoupat sjezdovku až půldruhé hodiny, čímž naberete hned v úvodu slušnou časovou ztrátu. Nahoře se startovní pole konečně trhá a balík se rozjíždí. Kilometry ubíhají pomalu, na mokrém sněhu a rozbité stopě to prostě nejede, ať už máte namazáno nebo jedete na skinech. 88, 87, 86… ubíhá to pomalu, až jste konečně na 60. kilometru a pořád máte 2/3 před sebou. V první části byla horší viditelnost kvůli mlze a okolní krajina je hodně monotónní.
Občerstvovačky. Vše na jedno brdo, žádná kreativita - ioňták, voda, sladká houstička, bujón a ta jejich borůvková polívka (šťáva) a nic navíc. Časem přibylo kafe. Žádné ovoce, tyčinky. Příště si musíme zabalit svačinu. Láďa nás už tři dny předem strašil sjezdem z Risbergu na 35.km. Ano, pár lidí tam popadalo, ale spíše díky rozbředlému sněhu nebo jejich neumění. Pak jste konečně za půlkou. Tady už to nejde vzdát. Švédové závod prožívají, povzbuzují závodníky svým pokřikem “heja, heja” a u trati grilují.
Časový limit měl být 12 hodin, ale nakonec ho organizátoři ještě posunuli. Do cíle nakonec dorazilo 11 056 mužů a 2 370 žen. Z naší party se tradičně nejlépe umístil Adam za 7:25 h, za ním Vašek, a pak ostatní (Pája, Petr, nejmladší účastníce Barča, Katka, Lenka, Ondra, Láďa a Péťa) v rozmezí 10:19 - 12:30 h.
Láďa s Péťou jeli úsek na poslední občerstvovačku 9 km před cílem už za tmy, nic příjemného a Petra viděla i pár nepříjemných úrazů na místě. Kdyby s tím člověk počítal, vzal by si čelovku, ale v pokynech nebyla. Poslední úsek z Eldrisu do Mory už byl naštěstí s veřejným osvětlením, rolba upravila stopu, a tak všichni na závěr už jedou jen soupaží a “dopíchají” to šťastně do cíle.
Na Vasáku dávají běžně medaili jen těm, co mají čas do 1,5 násobku času vítěze. Letos vyhrál Nor Syrstad v čase 3:52 h. Při 100. ročníku udělali výjimku a medaili dostali všichni, co dojeli v časovém limitu, uff to byla úleva! Naše časy sice nejsou na úrovni šampionů, ale berte v potaz, že polovina z nás si svoje první běžky koupila za covidu. Rozbití a unavení se nějak posbíráme a míříme zpět na ubytování. Je čas si dát aspoň jedno pivo a sdělit si navzájem zážitky.
Bylo to sakra těžké, ale stálo to za to a už vymýšlíme plány na rok 2025. V lednu si dát na rozjezd buď Marcialongu v Itálii nebo Diagonelu Engardin ve Švýcarsku a jako hlavní tahák zimní sezóny dojet do Norska na Birkebeinerrennet, který musí všichni absolvovat s 3,5 kg zátěží v batohu na počest záchrany krále Haakona.
Ale o tom až příští rok. Nachystáme si společné bundy s logem Tarzan klubu a budeme reprezentovat. Pojedete s námi?